Pavilion of Empty Illusion / Besídka prázdné iluze

 

17626563_10211600888958927_9157623912687727382_n

17796622_10211600904919326_1493812691165458035_n

17522533_10211600886558867_4223330311783996140_n

17759983_10211600879958702_1676676847803898588_n

17796758_10211600884318811_6219889862350965826_n

17799237_10211600876678620_2615785269394385574_n

 

17800402_10211600897959152_7608939182534583963_n

Photos by Martina Schneiderová

A few months ago I was passing the Brno main railway station and involuntarily saw on the ground a sentence “born to late to explore the world.” I still wander what the author had on mind. Which perspective to choose, which of the illusions? Of course, long gone are the days of the first voyagers, exploration of continents and islands; from their stories about exotic flora and fauna have been preserved picturesque bestiaries, which today make even children laught, as every little schoolboy knows, how a lion and an elephant look like, that Indians do not live in India but in America. In time when with a simple act he can find out what the weather will look like tomorrow on the playground or in Tierra del Fuego. The world is discovered and explored.

While our grandmothers stored in glass secretaries giant seashells and Chinese porcelain, often without a desire to go to their places of origin, just as fetish luxury, a piece of the exploded grenade in the chambers of the aristocracy’s mansion. While our parents were becoming true nomads rather in campers than in caravans, ocuppying camps with a can of pork meat, we manage to travel a whole world in a form of “all inclusive” holidays at any sea, with guaranteed European cuisine and leisure swiming in the pool without waves. Born to be lazy to explore the world! The gap between what we think and what exist re-openeds again, a new picturesque animals of our imagination (about the culture and the environment) are flooding the world, while the real – quietly dying somewhere behind our souvenir collecting passion, sometimes behind thousands of photos, often one like another that even do not interested our friends anymore.

We participate in the gathering* of empty illusions. We would not want to live in the seventies, but we love seventies aesthetics. We mix Japanese florally decorated interior with Chinese shadow theater, while real plants are separated from us. We do not see their origins, relationships and needs, only an aesthetic dimension still docked at the former exotic luxury. Marta Fišerová does not create new artifacts, but works with things that are known to us. However she creates for them an environment, a framework through which we can read. Humorous wiredness is mixed with a engaged environmental message. That ambivalence is visible in each element and in a whole installation. The archive of travel fetishes combines cultural artifacts and naturfacts with objects for which you can not absolutely be sure of their purpose or value. They can be anything when backed with an appropriate story, dating, GPS coordinates. These values are given by us, the audience, with our individual ability to read symbols. Maybe we should say by the visitors, because Pavilion of Empty Illusions is an environment, whether in terms of space, a garden pavillion*, outdoor variant of the living room, or in the meaning of communication, as a performance, “little discussion” with friends. It is therefore significant that the exhibition transforms conventional architectural layout of the gallery OFF/FORMAT, blends the elements of interior design with theater scenic framework.

We were not born too late, to explore the world, but maybe we were born too soon, to move the understaning of discovered and explored world in order to feel our responsibility.

Petr Kovář, curator

* the word “besídka” has two meanings in Czech language: small building in a garden (a garden pavilion, gazebo) and a gathering of friends (a kind of teaparty).

 

Před pár měsíci jsem procházel kolem brněnského hlavního nádraží a mimoděk spatřil na zemi nápis „born to late to explore the world“. Dosud přemýšlím, jak to pisatel myslel. Kterou perspektivu zvolil, kterou z iluzí? Samozřejmě, tytam jsou doby prvních mořeplavců, objevování kontinentů a ostrovů; z jejich líčení exotické fauny a flory se nám dochovaly pitoreskní bestiáře, kterým se dnes smějí i děti, protože každý malý školák dobře ví, jak vypadá lev i slon, že Indiáni nežijí v Indii ale v Americe, ba, jednoduchým úkonem odhalí, jaké bude zítra počasí nad dětským hřištěm či Ohňovou zemí. Svět je objeven a prozkoumán.

Zatímco naše babičky ukládaly do prosklených sekretářů obří mořské mušle a čínský porcelán, často aniž by toužily vydat se na místo jejich původu, jen jako fetiš luxusu, střípek z vybuchlého granátu v komnatách někdejších šlechtických sídel, a naši rodiče se stávali pravými kočovníky nikoli v karavanách, ale karavanech, v kempech s přivezenou plechovkou s polotovary guláše a vepřového masa, my stíháme projet celý svět formou „all inclusive“ s pobyty u jakéhokoliv moře se zaručeně vnitrozemsky evropskou kuchyní a pohodovým koupáním v bazénu bez vln. Born to be lazy to explore the world! Propast mezi tím, co si myslíme a tím co je, se znovu otevírá, nová pitoreskní zvířata našich představ (o kultuře i prostředí) zaplavují svět, zatímco ta skutečná tiše vymírají někde za naší sebepotvrzující sběratelsku vášní v oblasti suvenýrů, někde za tisícem fotek, navzájem si tolik podobných, které už nezajímají ani nikoho z našich známých.

Účastníme se besídky ztracené iluze. Nechtěli bychom žít v sedmdesátých letech, ale milujeme sedmdesátkovou estetiku. Mixujeme japonský florálně dekorovaný interiér s čínským stínovým divadlem, zatímco skutečné rostliny jsou od nás odděleny. Nevnímáme jejich původ, vztahy a potřeby, pouze estetický rozměr ukotvený stále v té někdejší luxusní exotice. Marta Fišerová nevytváří nové artefakty, pracuje s věcmi, které jsou nám známé. Vytváří však pro ně prostředí, rámec skrze který je můžeme číst. Humorný bizár střídá angažovaně ekologické poselství, ale nikoli odlišnými jednotlivostmi, ta ambivalence je obsažena v každé jednotlivosti o sobě i v instalaci jako celku. Archiv cestovatelských fetišů kombinuje kulturní artefakty a naturfakty s předměty, u nichž si naprosto nejsme jisti účelem ani hodnotou. Mohou být vším, stačil by náležitý příběh, datace, GPS. Ty jim dodáváme my, diváci, svou individuální schopností číst znaky. Možná by se hodilo říci spíše návštěvníci, protože Besídka je prostředí, environment, ať už z hlediska prostoru, jako zahradní altán, venkovní varianta obýváku, nebo ve významu komunikačním, jako představení, kulturní vystoupení, “malá beseda“ s přáteli. Je proto příznačné, že expozice proměňuje obvyklé architektonické dispozice galerie OFF/FORMAT, snoubí prvky konstrukce interiéru s divadelním scénickým rámcem.

Nenarodili jsme se příliš pozdě na to, abychom prozkoumávali svět, možná jsme se ale narodili příliš brzy na to, abychom povrchní představu objeveného a prozkoumaného světa posunuli porozuměním predikujícím naši odpovědnost.

Petr Kovář, kurátor
OFF/FORMAT Gallery

Zuzka Janečková o výstavě na Artalku

Sleepless I kept the night

photo1_uprava

 

photo2_uprava

Video is showing appropriated drone footage from destroyed Syrian cities. Butler together with Sontag discuss the effect of war photography. I see in both claims as well as in images we are used to see today, the influence of time. With smooth movement, the drone slights between rubbles of houses and again flies up above the city – to show the scale of the destruction. Beautiful picture, terrifying view. With this footage I feel, that image of war got new dimension. The picture is completed by sad but pleading voice of arabic woman recitaiting a poem that shows great sorrow for the life she used to live and which will never be the same again. The poem is lyrical parallel for Butler’s thought about grievability and precariousnes of live.

http://theframethatblindsus.info

 

 

Sea / Moře

inv16_059
inv16_063
inv16_042
KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Instalace MOŘE na skupinové výstavě Inventura 2016 U Bílého jednorožce v Klatovech. Inspirováno kresbou Michala Ranného z archivu Klatovy/Klenová. 2016; fotografie Pavel Matoušek

The basic idea of the exhibition with the prosaic title Inventura 2016 is to revive and re-present the work with the contribution of the young artists’ invention. As in the inventory, we wanted to find the true state of the depository, and in this transferred form we are reviewing the collection items, with the eyes of the emerging artistic generation. The selection of works from the depositary itself leads the authors to think about putting the works into the wider context of the contemporary art as well as its own artistic practice.

Marta Fišerová, in her exhibition project for the Klatovy / Klenová Gallery, continues the dialogue with the drawing of Michal Ranný, one of the most unique Czech painter – landscape painter and graphic artist of the 70s. In her installation, it relies on two main points – the intimate and general plane. In the context of the global environmental issues, it addresses the basic problems of human resource management and her installation affects the fundamental questions about the scarcity and pollution of drinking and seawater. If this upper shale partially opens, we find a much more intimate position consisting of the author’s authentic memories of childhood, when as then home, brings from her travels into the gallery space seawater: “I remember when I was a kid I used to bring from holidays the sea pebbles. At home I put them in a bottle and added sea water to avoid losing its color. Within a month, maybe more the content turn in to the seaweed. “And this almost lyrical position of the author, more than visual appropriation – vertical layering of the material in the aquarium, approaching the creation of Michal Ranný, in whose creation we find the familiar tight interconnection of nature and its melancholic observer.
Petra Mazáčová

Inventory 2016, Galerie Klatovy / Klenová (Gallery of the White Unicorn in Klatovy)
Curators: Petra Mazáčová, Michal Lazorčík
Authors: Pavel Matoušek, Marta Fišerová, Ivana Sláviková, Pavla Kašírková, Markéta Schiffnederová, Šárka Koudelková, Václav Kopecký, Ondřej Basjuk
9.-6. 11. 2016

Základní myšlenkou výstavy s prozaickým názvem Inventura 2016 je oživení a znovuzpřítomnění díla za přispění invence mladých výtvarníků. Stejně jako se v inventuře zjišťuje pravý stav galerijního inventáře, i v této přenesené formě revidujeme sbírkové předměty, a to očima nastupující umělecké generace. Již samotný výběr děl z depozitáře vede autory k zamyšlení nad zasazením díla do širšího kontextu celosvětové, ale i vlastní umělecké tvorby.

Marta Fišerová ve svém výstavním projektu pro Galerii Klatovy / Klenová navazuje dialog s kresbou Michala Ranného, jednoho z nejosobitějších českých malířů – krajinářů a grafiků 70. let. Ve své instalaci se opírá o dvě hlavní východiska – intimní a obecnou rovinu. V kontextu celosvětové enviromentální problematiky řeší základní otázky nakládání člověka s přírodním bohatstvím, její instalace se tak dotýká kruciálních otázek kolem nedostatku a znečištění pitné a mořské vody. Pokud poodhrneme tuto svrchní lupku, nalezneme mnohem intimnější polohu sestávající z autorčiných autentických vzpomínek z dětství, když stejně jako tehdy domů, přiváží ze svých cest i do prostor galerie mořskou vodu: „Pamatuju si, jak jsem si jako dítě vozila od moře kamínky. Doma je pak naskládala do lahve a zalila mořskou vodou, aby neztratily svoji barevnost. Do měsíce, možná víc se obsah proměnil v bažinec.“ A právě touto téměř lyrickou polohou se autorka, více než vizuální apropriací – vertikálním vrstvením materiálu v akváriu, blíží tvorbě Michala Ranného, v jehož tvorbě nalézáme důvěrně sevřené propojení přírody a jejího melancholického pozorovatele.
Petra Mazáčová

A Wish Between Questions (Fire) / Přání mezi otázkami (oheň)

02

03

 

003

 

002

 

001

 

IMG_2722

 

01

Marta Fišerová (1987) studied at FAVU in Brno, in the studios of Painting II (Luděk Rathouský) and Enviroment (Vladimír Merta). She has completed internships at Universidade de Aveiro in Portugal, Uniwersytet Artystyczny in Poznan, Poland, Universidad de Buenos Aires in Argentina, and residencies at the Czech Center in Bucharest, Romania, Summer Academy in Salzburg, Austria, and recently returned from her residency in Finnish center Mustarinda.
At the same time she is also the curator of the Brno’s Klubovna Gallery.
In her work she deals mostly with the installation and the whole concept of the gallery space, but the individual principles always come from a deeply conceived concept, which the author sets a certain mirror of understanding of herself in time and space in the world. However, the experienced concept never shows signs of difficulty or vice versa. Simplicity and minimalism, with which Marta Fišerová works, is always precisely processed and is in the openness and clarity of what the viewer has to read.
Marta Fišerová works with the concept that the Buňka Gallery, gallery in public space, has set for the year 2015/2016. The sun is still circulating on a common path, and life goes on without us, even though one has the feeling that life stops when he goes to bed. It is not so. The sun, the stars, and the moon are still there, and the days are running day by day. The most beautiful moment is the presence. In the current concept for the Buňka Gallery, we would like to refer to the given time, which is the presence and with it is connected power and light in man. In the past, when the artist was about to think and look back, we do not want to look back anymore. We want that moment to be the most vivid moment for us. We do not know what comes tomorrow or the day after tomorrow, but we know what is at this moment. A link to the light we are looking for in life, we are currently looking for the concept of the Buňka Gallery. Its specificity, which in some way is conditioned by the light limitation, gives it the authenticity and the ability to use the potential associated with the natural element – the light. Evidence that some scientists or doctors claim that humans are largely made up of individual luminous points and that each of us radiates some sort of light. In dealing with these questions, consideration must be given to the interpretation of art, provided that art can become a light, a point in life that helps people to cope with everyday situations. The author responds directly to today’s situation, which is constantly revolving around the refugee crisis and a new influx of additional information on every day basis. Europe is hardly breathing. This gradation is sometimes inadequate and refers to the potential for fear that our society is paralyzed with. However, it is necessary to focus on NOW. On their way to the unknown and often without certainty, people have moved for many years. From territory to territory. In the winter, in the rain. Alone or in a group. Coincidence always came in the form of a fire. A place where there was not only warmth and light but where many understood that it was not just one side of the coin. That the existence of all of us is important and to exchange information, wisdom and truth is still very valuable and essential. Marta Fišerová refers to this place, the so-called fireplace of today’s days. At present, the metaphor of fire is important in the context of electricity. Thousands of people traveling from the Middle East to Europe are dependent on information (applications, maps, social networks) from their mobile phones. It’s practically the only way to stay connected with their relatives. So there are stopping places and charging opportunities on refugee routes. People crowd around this “fireplace” where they exchange advice, wisdom, and they realize again that their existence, as well as the existence of the other person on a side, is important.
Tereza Záchová

Marta Fišerová (1987) studovala na brněnské FaVU, v ateliérech Malby II (Luděk Rathouský) a Enviroment (Vladimír Merta). Absolvovala stáže na Universidade de Aveiro v Portugalsku, Uniwersytet Artystyczny w Poznaniu, Polsko, Universidad de Buenos Aires v Argentině a rezidenční pobyty v Českém centru v rumunské Bukurešti, Summer Academy v Salzburgu, Rakousko a v nedávné době se vrátila z rezidence ve finské Mustarindě.
Zároveň je i kurátorkou brněnské galerie Klubovna.
Ve své práci se zabývá převážně instalací a celým pojetím prostoru galerie, avšak jednotlivé principy vždy vychází z hluboce promyšleného konceptu, kterým si autorka nastavuje určité zrcadlo porozumění sebe v čase a prostoru světa. Erudovaný koncept však nikdy nevysílá známky těžkosti, ba naopak. Jednoduchost a minimalismus, se kterým Marta Fišerová pracuje, je vždy precizně zpracován a je v oproštěnosti a srozumitelnosti toho, co má divák číst.
Marta Fišerová pro galerii Buňka pracuje s daným konceptem, který si galerie ve veřejném prostoru stanovila pro rok 2015/2016. Slunce stále obíhá na běžné dráze a život plyne dál i bez nás, ačkoliv má člověk někdy pocit, že se život zastaví, když jde spát. Není tomu tak. Slunce, hvězdy a měsíc tu stále budou a dny ubíhají za dny dál, aniž by se čas zastavil. Nejkrásnějším momentem je přítomnost.V současné koncepci pro galerii Buňka bychom rádi odkázali na daný čas, který tvoří přítomnost a s ní je spojená síla a světlo v člověku. V minulé koncepci, kdy se umělec měl zamyslet a ohlédnout zpátky, se v současné době nechceme nikam ohlížet. Chceme, aby ten daný okamžik, byl pro nás tím nejvíc žijícím momentem. Nevíme totiž, co přijde zítra nebo pozítří, víme však co je v tuhle chvíli. Odkaz na světlo, které hledáme v životě, hledáme v současné chvíli i pro koncepci galerie Buňka. Její specifičnost, která je svým způsobem podmíněna daným světelným omezením, ji dává autentičnost a schopnost, jak využít potenciál spojený s přírodním živlem – světla. Důkaz, že někteří vědci či lékaři tvrdí, že člověk je z velké části tvořen z jednotlivých světelných bodů a z každého z nás tedy vyzařuje jakýsi druh světla. Při pokládání těchto otázek, je pak nutné přihlédnout k interpretaci umění a to za předpokladu, že umění se může stát světlem, bodem v životě, který pomáhá lidem se vypořádávat s každodenními situacemi. Autorka přímo reaguje na situaci v dnešních dnech, která se neustále s každým novým dnem točí kolem uprchlické krize a s novým přívalem dalších informací. Evropa už skoro ani nedýchá. Tato gradace je někdy až nepřiměřená a odkazuje na potenciál strachu, kterým je naše společnost paralyzována. Je potřeba se však zaměřit na právě TEĎ. Na cestě do neznáma a často bez jistot, se lidé přemisťovali po mnoho let. Z území na území. V zimě, v dešti. Sami nebo ve skupině. Sounáležitost vždy přišla v podobě ohně. Místo, kde bylo nejen teplo a světlo, ale kde mnozí pochopili, že není jenom jedna strana mince. Že existence nás všech je důležitá a vyměnit si informace, moudra a pravdy je pořád velmi cenné a podstatné. Marta Fišerová se odkazuje na toto místo, tzv. ohniště dnešních dnů. V současné době metafora ohně je důležitá ve spojitosti elektrickým proudem. Tisíce lidí putující z Blízkého východu do Evropy jsou závislí na informacích (aplikacích, mapách, sociálních sítí) ze svých mobilních telefonů. Je to prakticky jediná možnost, jak zůstat ve spojení se svými příbuznými. A tak se na uprchlických trasách vyskytují místa k zastavení a možností nabíjet. Lidé se tak shlukují kolem toho to „ohniště“, kde si vyměňují rady, moudra a opět si uvědomují, že jejich existence, tak jako toho druhého vedle sebe, nebo kohokoliv dalšího, je důležitá.
Tereza Záchová

Far North from RealityKONICA MINOLTA DIGITAL CAMERAKONICA MINOLTA DIGITAL CAMERAweb3

FAR NORTH FROM REALITY, flag, 2015

FAR NORTH FROM REALITY is a flag with a statement. A state of mind in a particular moment – a time spent in Mustarinda. Far from reality of everyday life, far from reality of news I read there via internet about my country or rest of Europe and world. All of it seemed to be so far away in Finish forest. I hanged this statement on a flagpole in front of Mustarinda door.

Museum of Vague Feelings / Muzeum nejasného pocitu 

2465_

 

2466_

 

2467_

 

2468_

Museum of Vague Feelings, 2015, video, 1:23

Museum of Vague Feelings is the refection of today world and processes in it. The transformation of restlessness and moods of the society. The video depicts the globe as a luxury object (also as a “darkened” planet), which is rolling on a moving surface. The globe is trying to keep balance, often it is close to the edge but with a very fast turn it is back in the safe position. Earth does not have control over the surface. The game last till the planet fall down from the surface.

Muzeum nejasného pocitu  je obecně pojatou transformací neklidu a nálad společnosti. Je reflexí dnešního světa, dějů a procesů v něm. Země je luxustní objekt, který se koulí po pohyblivé ploše. Balancuje, často má namále, ale v rychlém zvratu se vrací do jistější polohy. Plocha způsobuje výkyvy i zeměkouli zachraňuje. Svět na plochu nemá vliv. Hra trvá až do svrhnutí Země z plochy.

 

Exhibition: Industra – Two Minutes of World, 2015 (foto by Michaela Dvořáková)

2MINUTY037

In the name of… / Ve jménu…

IMG_1863

male_portfolio

In the name of…, 2015, photography, 200x185cm

The photography is symbolic the same way as IS videos are. The color of the background that significates victims from the videos intended for western world. The white broken plaster cube is a footstall from the video that captured the destruction of the Museum in Mosul. In the video the museum was filled with empty footstalls and shatters of sculptures with visible metal inner constructions. It is possible that what we saw were just replicas of the original works. The video was aimed for a brief watch in our world of fast news. It was supposed to exasperate art loving western culture that would work as mediator and propagator; it fulfilled its goal. In the background of this game, thousands years old monuments and art pieces from Mezopothamia become a source of income for IS. In hands of traders they irreversibly disappear on a black art market. (Marta Fišerová)

Marta Fišerová is an artist who creates based on precisely prepared plan that consists of a deep analysis, preparation of a concept-machine-generator and – independent on form* – final realization.

In her works can be spotted strong emphasis of routine tasks that she uses to fill in, inflate and realize her concept. She works with the process of realization – a performative movement in a given framework – where she explores microscopic deviations from a predefined ideal.

Marta precisely defines the dimensions without overfilling or overinflating them. Umakart Gallery becomes a space for gesture. Gesture that has its background in a feeling. In something that by itself is against logical analysis. The world is changing, however Marta does not stay behind. The feeling is a tool for propagation, manipulation and disinterpretation.

*generative form

Tomáš Javůrek & Barbora Trnková

Fotografie je čistě symbolická tak, jako jsou symbolická videa IS. Oranžové pozadí znamená oběť, jako obleky obětí IS na videích určených pro západní svět. Rozbitý sádrový odlitek je soklem z videa, které zachycuje ničení Mosulského muzea. Muzeum je na záběrech plné prázdných soklů a střepů soch, ze kterých trčí vzpěry. Je tedy pravděpodobné, že se jedná o repliky originálů. Video bylo určené pro jedno shlédnutí, pro náš svět rychlých zpráv. Mělo rozhořčit naši umění milovnou kulturu, která zafunguje jako mediátor a propagátor, což se také stalo. V pozadí této hry padají za oběti tisíce let staré památky mezopotamských říší, které jsou jedním z finančních příjmů IS. Ty se ocitají v rukou překupníků a nenávratně mizí na černém trhu s uměním.

(Marta Fišerová)

Marta Fišerová patří k těm umělcům, kteří tvoří na základě precizně připravených konstruktů. Jejími metodami jsou poctivá analýza, příprava konceptu-stroje-generátoru a realizace, na formě nezávislého*, výstupu.

V jejích výsledcích často zahlédneme nezměrnou hodnotu rutinní práce, kterou představený koncept naplňovala, nafukovala, dimenzovala a realizovala. Realizace, tedy performativní pohyb v předem připraveném rámci, je právě tím, čím Marta zachází a kde zkoumá mikroskopické odchylky od stanoveného ideálu.

Dimenze Marta rozpoznává přesně. Nepřeplňuje, nepřefukuje (nepodfukuje). Galerie Umakart se jí stává prostorem pro gesto. Gesto, jehož základ Marta spatřuje v pocitu. V něčem, co se analýze ze své podstaty vzpírá. Svět se však mění a Marta nezůstává pozadu. Pocit je nástrojem k propagaci, manipulaci a desinterpretaci.

*formu generujícího

Tomáš Javůrek & Barbora Trnková

http://umakart.tumblr.com/

Homo Archtiectul

After few days of staying in Bucharest, I got absolutely amazed by vivid, pulsing and concrete city, filled with completely wild and unchained urbanism and architecture. I had to deal with the omnipresence of permanent surprises. I walked one street after another and felt very positive atmosphere of changes, movement and progress. I already left Bucharest and I am afraid that if I come back here after few months I will find completely different city! Mix of styles seems to be very random. Modernism, Secession, Art deco, sacral buildings… all of it complement by Socialist realism seating above the city as UFO. In case there some free space jungle appears or some glassy-metal construction is trying to find its place. No cozy corners. Situation here goes deep on core of European architecture. It is alive.

I create a set of collages. (Collage because it absolutely fits to the situation of “eclecticism” I saw here on the streets.) I created a figure or maybe a spices that could live only here in Bucharest. Its name is Homo Architectul. 

Whole project was completed by mail happening. With the use of boxes, placed on the streets of Bucharest, I gathered 30 addresses (mail or e-mail). I wrote letters, where I explained my motivation and reasons behind project and sent them together with collages to people, who wrote down their contacts. In this way nothing stayed in my hands at the end. Except three letters, that come back apparently due to wrong address. I got as well one answer.

Moment pozbytí se vlastní práce je očistný. Snad každý umelec jednou za čas musí dojít do bodu, kdy se domnívá, že jakákoli jeho další tvorba je v dnešním vizuálem zahlceném světě absolutně nepotřebná nebo dokonce na obtíž. Potřeba přemýšlet a vytvářet je ovšem silnejší. Nemám odvahu svoje práce ničit, a proto jsem v ulicích města nainstalovala 4 schránky se žádostí o adresu. Sebrané adresy mi posléze posloužily jako metoda daleko šetrnejší. Tvorba byla zabalena a spolu s dopisem vysvetlujícím důvody takového počínání odeslána na adresu do neznámých rukou s nadejí, že se dopis někdy k někomu dostane a že ony ruce rozhodnou jak s prací naložit. Na začátku byla Bukurešt a její ulice, architektura a nespoutaný urbanismus. Procházela jsem městem a všude byla cítit atmosféra pohybu a změn. Vše spolu s náhodnou až surovou kombinací architektonických stylu ve mne vyvolal nezapomenutelný dojem. V reakci jsem začala pracovat na sérii koláží. (Technika koláže, jako metoda odpovídající mísení stylů a prvků, které jsou k videní v ulicích Bukurešti.) Koláže zachycují postavy Homo Architectulů. Lidského druhu, který je křížencem mezi lidskou bytostí a architekturou a může žít pouze v Bukurešti. Koláže (papírové i elektronické) se staly obsahem dopisů.

http://www.czech-it.ro/homo-arhitectul-de-marta-fiserova.html

 

Homo Architectul, 2014, collage, A4

homo architectul has a lot of possible ways to go

Homo Architectul has a lot of possible ways to go

drunk adolescent homo architectul

drunk adolescent Homo Architectul

waiting for deep reconstruction of facade

Homo Architectul waiting for deep reconstruction of facade

homo architectul thinking about radio

Homo Architectul thinking about radio

homo architectul feels dizzy

Homo Architectul feels dizzy

homo architectul this is not your style

Homo Architectul this is not your style

Homo Architectulus having serious discussion: “Let me tell you few reasons” “Well, go ahead”

Homo Architectulus having serious discussion: “Let me tell you few reasons” “Well, go ahead”

homo architectul there is nothing down there

Homo Architectul there is nothing down there

homo architectul do not know what to wear today

Homo Architectul do not know what to wear today

homo archtectul: do I look good?

Homo Archtectul: do I look good?

homo architectul

Homo Architectul

a couple of ordinary homo architectulus on shore of black sea.

a couple of ordinary Homo Architectulus on shore of black sea.

homo architectul distract in water.

Homo Architectul distract in water.

critical reflection

critical reflection

homo architectul take it easy

Homo Architectul take it easy

small homo architectul lost in the city

small Homo Architectul lost in the city

big chance to jump over

big chance to jump over

uniri

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
parkul

 

address_male

 

letter_page_1

 

letter_page_2

 

letter_page_3

 

uprava_web

 

DOPIS_web

The Eagle’s Nest

instalace   znak
videodivaci

 

 

 The Eagle’s Nest, 2014, installation – table with swastika, video 2:13

The video is part of larger installation created and shown on Summer Academy in Salzburg. Installation deals with enormous popularity of the Eagle’s nest – Hitlers cottage. The cottage is located on the top of one mountain in Alps on German-Austria border, just 30km from Salzburg. Images are captured from google maps photographic tour – took by tourists by their trip to the Eagle’s nest.

Orlí hnízdo
Video, spolu s instalací, vzniklo a bylo vystaveno na Summer Academy v Salzburgu. Instalace reaguje na informaci o nebývalé popularitě místa zveného Orlí hnízdo – Hitlerova horská chata na jednom z vrcholku Alp, pouhých 30 km od Salzburgu. Video je záznamem z Google maps – fotografické prohlídky. Google využívá dostupné fotografie uploadované uživateli z jejich výletu. Záznam této virtuální prohlídky je promítán na stůl v místě, kde je z druhé strany jasně viditelná svastika. Za projekcí je otevřené okno s výhledem na Alpy.

wiki_explosion

Pevnost Hohensalzburg, article on Wikipedie, 2014

I posted new wikipedia page with a description of Hohensalzburg fortress and its history. One paragraph was a mystification about nuclear tests, that were supposedly conducted in 50’s at the fortress. Page was active for several days. Below picture with a nuclear cloud above the fortress remains on the page till today.

New understanding of the old question / Nový význam staré otázky

photo 5

 

photo 3

 

photo 7

 

photo 4

 

photo 2

 

photo 10

 

photo 9

Nový význam staré otázky

Instalace v Síni, Telč, 2014

“Ke třem tradičním rozměrům výtvarného umění – výška, šířka a hloubka – futurismus přidal čtvrtý – čas. Malevičovým přínosem je odhalení nové dimenze – dimenze ekonomičnosti. Chápe ji jako základní energii, která se projevuje jak v utilitárních věcech, tak i v esteticky a konstrukčně “samostatných“ – nezávislých novotvarech výtvarných forem, objektů, ploch a linií. Podstata tohoto pátého rozměru je v geometrické elementarizaci výstavbových prvků na jednoduché tvary.”* 

V příštím roce to bude sto let od výstavy, na které Kazimir Malevič poprvé prezentoval svůj obraz Černý čtverec (1913) a zanedlouho na to vydal i knihu Nepředmětný svět. Vystavením Černého čtverce se obecně datuje i vznik uměleckého hnutí Suprematizmu, který vychází z kubismu a může se řadit mezi další geometricky abstraktní tendence vznikající na různých místech  nezávisle na sobě (Vasil Kandinskij, František Kupka) jako negativní vymezení se impresionismu. Pokud se pokusíme shrnout Malevičovu myšlenku do co nejjednodušší podoby vyjde nám zhruba toto: Barva a forma by měla převládat nad zobrazovanou skutečností, ale racionální konstrukce by nikdy neměla mít nadvládu nad čistými pocity. (Suprematia (lat.) – nadvláda, převaha)

Malevič byl prvním malířem, který to myslel skutečně vážně s absolutní malbou bez předmětných vztahů a reminiscencí. Přivedl na svět nový výtvarný realismus a objevil sílu prázdného prostoru. Tyto revoluční myšlenky se staly inspirací pro mnoho generací umělců (Clyfford Still, Yves Klein, Robert Ryman; mimo malbu Alexandr Calder, Naum Gabo a dokonce i Frank Lloyd Wright). Malevč se ale s čistě formálním obratem nespokojil.

Malevič balancoval na hraně citu a vědy. Hledal cestu k nekonečnu, absolutnu a transcendentu. Prostředkem mu byla čistota tvaru a barvy. Čistá, zářivá barva jako základní substance vesmíru.

Stalo se to, co se mělo stát. Malevičovy inspirativní myšlenky, podnítěné prudkým rozvojem vědy a techniky prvních desítek let 20. století, pozbyly, na historické lince dějin umění, transcendentálnosti. Ze supremace citu, která řídí supremaci formy nad předmětnou malbou, zůstala pouze nadvláda formy. Nicméně tak, jak umělecký svět absolutně vyprázdnil tento zdroj, svět technologický se jej zmocnil z jiného úhlu.

Radikálně, mechanicky rozbíjí každý nabídnutý obraz na nejzákladnější formu (čtverec) čisté barvy a následně tvary opět složí do obrazu. Oko nevidí věci, ale obrazy věcí, které znamenají jiné věci.** Co by Malevič pověděl na to, že dnes se většina obrazů skutečnosti skládá ze čtverců? Došlo k absolutnímu naplnění vize o tom, aby obrazové prostředky – barva a forma – převládly nad zobrazením viditelného světa jevů s absolutním dopadem. Barva a forma byly zotročeny a slouží jako prostředek zobrazení viditelného.

Digitální svět způsobil fúzi. Fúzi a rotaci Malevičových myšlenek.

Malevič je čtverec. Video je otázkou. Co by si o našem obrazem zahlceném světě ze čtverců pomyslel? Maleviče zná málokdo podle tváře, ale všichni jej znají podle čtverce. Dejte malíři jednoslovnou hádanku: “Čtverec?” Bez mrknutí oka na Vás vybafne: “Malevič.”

Napište do internetového vyhledávače Malevič. Dostanete tisíce obrazů různé kvality a různé barvy. Paradoxem je, že zobrazené elementární tvary jsou rozbity na nekonečně mnoho dalších prvků čisté barvy. Na plátně chci tuto nepravost odčinit ruční prací.

Ornamentální kachle se přizpůsobují myšlence čistoty, i když prolínání je stále znát. Nelze jej skrýt. Podobně i černé sklo projevuje známky defektu, fúzi nelze zadržet. Reálný svět pohlcuje svět čisté formy a reálný svět je destruován světem digitálním.

 

 

* Kazimir MALEVIČ, O nepredmetnom svete, Tatran, 1968

** Italo CALVINO, Neviditelná města, Odeon, 1986

 

 

Heavy Lightness / Těžké lehkosti

02

01

03

spreecast

HeavyLightness, 2014, instalation – banner cca 8x5m, Galerie Mladých-Brno, curator: Zuzana Janečková

Under or above of our world exists another one. Majority of us move there, more or less willingly, every day for many hours. It definitely and forever changed the real world and inter-human communication. Marta Fiserova is interested in the contrast of these two worlds. The author could observe the advent, advancement and partially popularization of virtual space. It seams that thanks to this time privilege she can ask questions, search the balance, compare or deepen the contrast between both worlds. She study the way we communicate and were we ended up in the era of “digital reproducibility”. Indisputable the virtual world and connected with it technologies create a new generations gap. “Secret” codes became the language of digitalized world. Situation that sometimes they are decoded easier and sometimes worst can be, among other, a question of flexibility and willingness to move a step further in development. Technocratic tendencies excite also principal aversion to new technologies and selective approach to them became for many a part of life attitude. 

 

Těžké lehkosti, 2014, instalace – banner cca 8x5m, Galerie Mladých-Brno, kurátorka: Zuzana Janečková

Pod nebo nad úrovní našeho světa existuje svět jiný. Odchází tam většina z nás více či méně dobrovolně každý den na mnoho hodin. Definitivně a na věky proměnil svět reálný i mezilidskou komunikaci. Martu Fišerovou zajímá kontrast těchto dvou světů. Autorka mohla sledovat příchod, vzestup a částečně i zlidovění virtuálniho prostoru. Zdá se, že díky této časové výhodě může klást otázky, hledat mezi světy balanc, smiřovat je nebo mezi ně vkládat klíny, popřípadě je mytizovat. Uvažuje jak komunikujeme, kam jsme se dostali v době “digitální reprodukovatelnosti”. Nesporné je, že virtuální svět a s ním související technologie vytváří nové generační propasti. Různé “tajné” kódy se staly jazykem zdigitalizovaného světa. To, že jsou někde dekódovány snáze a někde hůře, může být, mimo jiné, otázkou flexibilnosti a ochoty posunout se o kousek dál ve vývoji. Technokratické tendence vzbuzují i principiální averzi k novým technologiím a selektivní přístup k nim se stal součástí životního postoje. V oblasti umění vznikl již pojem “postinternet”, i když z hlediska logiky historie se nacházíme spíše ve věku “raného internetu”.

http://galerie-tic.cz/autor/marta-fiserova/

It’s easy to forget about a machine II.

IMG_0296

IMG_0286   IMG_0304

IMG_0287   KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA   KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

IMG_0290

It’s easy to forget about a machine II.

/ About a pleasure from working. Work and work process./

Installation in gallery Půda, Jihlava-2014.

 

It’s easy to forget about a machine II is a collection of works created with a special/strange motivation for the exhibition in Gallery Půda. With the motivation of creating (designing and in the very next moment producing) work for work.

Everything has its beginning in the painting Lacemaker from Vermeer van Delf. „This tiny painting (24x21_cm) of working girl is so impressive because it inclines the feeling of a perfect happiness that people feels when – equally as lacemaker – are completely focused on interesting activity.“1 In 2010 I used Vermeer’s Lacemaker as a base for a reproduction of „some classical” piece in my own special way. It became one of the commentaries of reality, that today big part of our world we experience through – not so good quality – content of our internet browsers. Instead to galleries or to books we often look into searched pictures on our computers, getting the feeling that we know these works. Unfortunately it is not true. Maybe we know the composition or shape of the object but what about the physical encounter with the size or color of the art piece? Painting of lacemaker is a reproduction in a bad digital quality. Pixel after pixel I wrote down the amount of light’s colors – RGB values. Received picture is not “a print” (we would have to use a CMYK scale) but “a screen” that shines and drags in the observer. This principle places the work between a canvas and a screen – between an analog and a digital world. In the same way as lacemaker is creating her lace, I am observing the tip of the pen writing each symbol in absolute concentration.

In the last sentence of the concept described above is an important moment that inspired the creation of exhibited pieces. It is this painful work of writing down symbols. Why it became so important and addictive for me? And why it make me feel good although for my surrounding it looks as self-destruction (12 symbols in each square centimeter, 5-8 hours per day)? The answers I found in few sentences from the text of Peter Dormer who describes to eagerness of a craftsman: “Formulas and repetitions are the core of each practice of a craftsman.” “…mind and body are completely immersed in the work practice” and about Vermeers’ Lacemaker – and myself – “…the work absorbs her. She completely identifies herself with her activity, as she was in ecstasy that pulls her away from this world and maybe even from herself. Her expression is peaceful, not disturbed by doubts.”.2

The whole exhibition is about work. About sawing, precise gluing, grinding and polishing. About uncountable layers of varnish. Everything because of 8 old slides that at the end are not so important, maybe except the fact that they will drag spectator’s attention from mentioned work. It is an exhibition about assembling the frame only for the sake of it being assembled, stretching the canvas for the sake of it being stretched and everything is done 20 times – just to be sure. Frames are rested one on another, waiting to be used – something that will never happen. Together they create a monolith – spatial art – that paradoxically become a monument for all painters for whom stretching canvas is a necessary (evil) process before they can start to create.

Animation pictures the work process. A manual that without any explanation shows how to stretch canvas. It resembles rather a list of dancing steps. From the unwanted duty to self-existing art piece.

At the beginning of the exhibition we meet Lacemaker – the starting point of the whole concept– that became just a page from the work manual. Manual that was used for the series of paintings It’s easy to forget about machine I. Lacemaker (2010, liner on canvas, 120x105cm) is still present in each single piece and in the whole installation. It is as generic code that cannot be dismissed however within the scope of the whole exhibition it cannot be also pointed out. It is present but it is a puzzle – the element that brings uncertainty.

The side product of this small celebration of “cult of work “ is a fact that in today’s art practice there is very little of craftsmen work. I presume that even this small bit is for many inconvenient. Uncomplimentary for anyone however in my opinion true are words from Tom Stoppard: „Talent without imagination brings many useful objects as for example wicker baskets. Imagination without talent brings us a modern art.“3

Are we looking at wicker baskets?

 

1Peter DORMER, The Ideal World of Vermeer’s Little Lacemaker,

2 as above

3Tom STOPPARD, Artist Descending a Staircase

 

 

It’s easy to forget about a machine II.

/O libosti práce. Práce a pracovní postup./

Instalace v galerii Půda, Jihlava-2014.

It’s easy to forget about a machine II. je soubor prací vytvořených se zvláštní motivací pro výstavu v prostorách galerie Půda. S motivací tvořit /navrhovat a vzápětí vyrábět/ práce pro práci.

Vše má svůj počátek v obrazu Krajkářka od Vermeera van Delfta. „Tento drobný obraz (24x21_cm) pracující mladé ženy je tolik působivý proto, že konvenuje dojmu dokonalého štěstí, které lidé pociťují, když jsou – stejně jako krajkářka – zcela ponořeni do zajímavé činnosti.“1 V roce 2010 mi obraz Vermeerovy Krajkářky posloužil jako podklad pro reprodukci („nějakého“) klasického díla mou novou vykonstruovanou cestou. Měl se stát – a také se stal – jedním ze série komentářů skutečnosti, že dnes velkou část našeho světa vnímáme skrze nepříliš kvalitní obsah našich internetových prohlížečů. Místo do galerií a knih často nahlížíme do vyhledaných obrázků a nabýváme pocitu, že díla slavných umělců dobře známe. Bohužel, je to jen klam. Známá nám připadá kompozice nebo tvar objektů, ale co fyzické setkání s rozměry díla nebo barvou? Obraz krajkářky je reprodukcí ve špatné digitální kvalitě. Číselné hodnoty barev této datově nekvalitní reprodukce přepisuji na plátno v modelu RGB. Barevný model RGB (vyzařované světlo) se používá u monitorů a projektorů. Plátno se tedy stává obrazovkou a obraz staví na hranici mezi sféru analogových a digitálních forem. Stejně tak, jak krajkářka paličkuje svoji krajku, i já uplatňuji podobný postup – sleduji hrot tužky a v absolutní koncentraci, klidu ji vedu k bezchybnému opisu číslic.

V poslední větě celého konceptu je podstatný moment, který podnítil vznik vystavovaných děl. Je to ta úmorná práce s vypisováním číslic. Proč je mi tak důležitá, proč se mi stala návykovou a je mi při ní tak dobře? Pro svoje okolí působím sebe-trýznitelským dojmem (až 12 znaků v cm2, 5-8 hodin denně).

Odpovědi dostávám v několika útržcích textu od Petera Dormera, který s trochu lítostivým porozuměním osvětluje zapálení každého řemeslníka: „Formulky a opakování jsou jádrem mnoha řemeslnických postupů.“ „…mysl i tělo jsou zcela ponořeny do pracovního postupu.“ A směrem k Vermeerově Krajkářce (a i ke mně): „…práce ji pohlcuje. Zcela se ztotožňuje se svou činností, jako by byla v extázi, která ji odvádí z tohoto světa a možná i od ní samotné. Má výraz zaujatého klidu, nerušeného obavami či pochybnostmi.“2

Celá výstava je o práci. O řezání, přesném lepení, broušení, tmelení a zase broušení. Následných nekonečných vrstvách laku a to vše pro 8 nalezených slidů, které nejsou zas tak důležité – krom toho, že podvratně odvedou divákovu pozornost od zmiňované lopotné práce. Je to výstava o sesazení rámu proto, aby byl sesazen, aby na něj bylo napnuto plátno jen pro napnuté plátno a to vše pro jistotu 20 krát. Rámy jsou pak opřeny o sebe – jednoduše, aby nepřekážely – jsou pro skladování kompaktnější a doslova čekají na své použití – ready to use – ke kterému jen stěží dojde. Spolu vytvářejí monolit – prostorové dílo, jež se paradoxně stává pomníkem všem malířům, pro které je napínání plátna nutným (zlem); procesem, kterým je třeba projít, než se začne tvořit.

Animace je abstrahovaný postup práce. Návod, jak napnout plátno, bez slova vysvětlení, připomíná spíše soupis tanečních figur, tančených do čtverce. Z nechtěné činnosti – jakou napínání plátna, které vzápětí bude sloužit pro zhmotnění umělcovy představy, může představovat – se stává svébytné umělecké dílo.

Na úvod výstavy se potkáme s Krajkářkou, odrazovým můstkem celé úvahy, která se stala jen jedním z listů pracovního postupu. Postupu uplatněného pro sérii obrazů It’s easy to forget about a machine I., konkrétně v díle Krajkářka (2010, liner na plátně, 120x105cm), který je stále přítomný v každé jednotlivé práci, i v jejich celku. Je jako genetický kód, který nelze odpárat, ale v rámci výstavy na něj nelze ani ukázat prstem. Je tu, ale je hádankou, znejisťujícím prvkem.

Vedlejším produktem této malé oslavy kultu práce je i fakt, že v dnešní umělecké práci je řemeslné činnosti asi tolik co by za nehet vešlo. A troufám si říci, že často je i tato špetka na obtíž. Nelichotivá (ani pro jednu stranu), nicméně zdá se mi, že pravdivá, slova Toma Stopparda říkají: „Talent bez obrazotvornosti nám poskytuje mnoho užitečných věcí, třeba proutěné košíky. Imaginace bez talentu nám dává moderní umění.“3

Díváme se tedy na proutěné košíky?

1Peter DORMER, Ideální svět Vermeerovy Krajkářky

2Tamtéž.

3Tom STOPPARD, Artist Descending a Staircase

Black Rectangle, Blue Triangle

malevich_usti

 

Black Rectangle, Blue Triangle, 2014, black pencil on canvas, 120x105cm

Reproduction of Malevich’s Black Rectangle, Blue Triangle in low resolution. Each square (1x1cm) shows a color value.

RekonstrukceKatalog2-017

 

Malevich finally in space

Snímek obrazovky 2014-01-30 v 22.03.01

Malevich finally in space, 2014, digital photography

Malevich

 

Kazimir Malevich, 2014, animation 00:43

What would Kazimir Malevich say today when the majority of images is actually composed of squares?

Sad Story

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Sad story, 2013, old photo album, photo paper, 14 pictures 24×18

Concetto Spaziale, Attesa

fontana_usti

 

Concetto Spaziale, Attesa, 2013, black pencil on canvas, 120x105cm

Reproduction of Lucio Fontana’s Concetto Spaziale, Attesa (1960) in low resolution. Each square (1x1cm) shows a color value.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

It’s easy to forget about a machine is the beginning of the series of paintings/reproductions of famous artworks – in a bad digital quality. Today majority of people knows artworks mainly from low quality reproductions available on internet, rather than from books and galleries. Also I am looking for and downloading my selected classics from this source, facing the whole process without avoiding it. However in a bit improper, analog way. I am writing down on canvas the image – the numeric values of its colors. Square after square I do this hand work, what is usually given to a machine. Pixel after pixel I write down the amount of light’s colors – RGB values. Received picture is not “a print” (we would have to use a CMYK scale) but “a screen” that shines and drags in the observer. This principle places the work between a canvas and a screen – between an analog and a digital world.

Against all my expectation and with a big surprise the negative image of the original appears on canvas. Negative – a half way between a model and an image – something known from classical photography but a stage completely forgotten in a digital photography. Maybe it was a mercy of the picture – after hours of work that is so similar to a work of a lacemaker from the first picture – to give me a contour of the transcribed icon.

Negative – as a spirit from some old world of analog forms have appeared and have finished the whole visual look of the work, whose preimage and target of critique is a digital world.

Paradoxically, the most amount of the time, energy and even an ink is consumed on writing the white color. The same paradox we can see on a shining screen – for displaying white color it uses the most energy. On the other hand, at this point we are losing the analogy with classical photography, where the light/energy is for positive image unwanted.

Power concentrated in one point become the key for selection of art pieces to be transcribed. The Lacemaker by Vermeer vad Delft leans over – her look, fingers, thread – all leading to one point. Fontana walking to the stretched canvas with concentration and energy cuts his line. Also I observe the tip of the pen to draw always equal, correct and with required energy shapes of letters and numbers in a square.

Calmness and concentration are necessary factors for errorless transcription of pixels’ values. It is in enormous contrast with the rapidity of digital world – where it takes just a fraction of second to materialize an image or information.

It’s easy to forget about a machine je komentářem skutečnosti, že dnes velkou část našeho světa vnímáme skrze nepříliš kvalitní obsah našich internetových prohlížečů. Obrazy Krajkářka i Concetto Spaziale, Attesa jsou reprodukcemi známých děl ve špatné digitální kvalitě. Obraz a číselné hodnoty jeho barev přepisuji na plátno v modelu RGB. Barevný model RGB je aditivní způsob míchání barev (míchání vyzařovaného světla), který se užívá u monitorů a projektorů. Plátno se stává obrazovkou a obraz staví na hranici mezi sféru analogových a digitálních forem. Při přepisu kódu, dnes jasně odkazujícímu k digitálnímu světu, se paradoxně zjevil negativní obraz, který nás ještě více připoutá k myšlence na starý svět klasických postupů.

Dalším determinantem celé práce je klíč pro výběr děl k přepisu. Stala se jím síla soustředěná do jednoho bodu. Krajkářka paličkuje svoji krajku, Fontána prořezává napnuté plátno a stejně tak i já uplatňuji stejný postup – sleduji hrot tužky a v absolutní koncentraci, klidu ji vedu k bezchybnému opisu číslic. Jdu tak proti rychlosti zdigitalizovaného světa, kde k zhmotnění obrazu nebo informace je potřebný pouze zlomek vteřiny.

Lacemaker / Krajkářka

Krajkarka72dpi

 

Lacemaker, 2010, black pencil on canvas, 120x105cm

Reproduction of Vermeer’s Lacemaker in low resolution. Each square (1x1cm) shows a color value.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

The Wonderful World With IKEA

_DSC1133a

The Wonderful World With IKEA, Diploma Work,  2013, IKEA furniture, medium density fibreboard, lacquer; from the left: STRÖMBY 77x57x7 cm, LACK 50x60x60 cm, BILLY 207x85x33 cm

The Wonderful world with IKEA is a reaction to the omnipresence objects bought in IKEA. IKEA is a phenomenon, as many other similar phenomenons. Its products are surrounding, forming and changing the appearance of the environment we live in. The impact of this kind of phenomenons (in our case IKEA) can be easily generalized. The goal of this work is to provoke a different look on objects that are connected with our everyday life. Tiny things we use without knowing where they come from and what we declare by using them. The endless number of topics to think about, offered by our lifestyle and surrounding world.

Originally Scandinavian, today international concern IKEA is selling furniture for homes and offices for extraordinary low prices, in legendary flat boxes. Yellow-blue Swedish colours, meat balls and unintelligible names, are engraved in heads of people of developed world as easily decodable hieroglyphs. Not always easy the process of gaining a strong position on the market helped to develop slightly bombastic history and a lot of tiny mythical stories about company.

On one hand, the company, that raised our living standards and “aesthetized” many households. On the other hand, the company that unified our homes so much, that it is not difficult to encounter completely same furniture in several homes at once. The seller, whose products and policy divided society to two groups: the absolute fans and the absolute opponents.

My work is composed of three objects of rectangular shapes. Two of them freely standing and one hanged on a wall. The surfaces of all objects are black and highly reflecting. Inside they are hiding their coimage that work as skeleton for each of them. The models are the most common IKEA products that gave dimension to its black caskets. The objects can be divided to the skeleton and exterior black case.

Someone could easily perceive the objects as minimalistic ones. However the opposite is true! Carl Andre, classic of minimalism, describes his work as atheistic one, because it does not have any transcendental form and any spiritual and intellectual features, as materialistic one, because it assumes nothing else except its own material and it does not want to imitate any other material and as communistic one, because its form is equally and easily reachable for everyone. However I speak about my work as about transcendental one, because it contains, hidden in its form, the contents connected with such big religion as IKEA is.

It is hiding what for many people has many connotations. Material, that on the first look seems to be luxury and posh, is only an illusion. Medium-density fibreboard (the cheapest possible material) with good looking facade – good looking design, bad material. The last point is clear. Not everyone is able to listen, judge and evaluate artistic concept. Not everyone is affected by IKEA, not everyone perceives it as following a corporation. It does not have to be always a „problem“.

The most important moment of the whole project is the change of the status. Creation of unique “sarcophagus” for an object of mass production – one of the globally produced furniture becomes a part of unique, authentic object and authorship. The transformation of one of the objects from mass produced series to the skeleton of an artistic project. Product of mass production is giving dimensions to the unique object – is directing the process. And finally, during the creation of unique case, for the first time the product of mass production comes closer to human scale: one piece of furniture versus one carpenter.

The project treats of several different topics like: contrast between serial and original, work and exhibition, creation and production, intuition and rationality, history and present.

To avoid the “ikeanismus”, to create atmosphere of an exhibition. Such approach is also possible. Me, as an author, I do not deny this way of looking on these objects. The final solution can be taken as dark parody of both. IKEA, closed in black “sarcophagus”, an “ideal” object pretending to be something different. Taking this explanation as first, please do not forget about further and deeper layers.

Now we will go again through the layered atmosphere of the work, up to its surface. I see three pedestals. The artistic objects have not been put on them yet. Could it be considered as institutional critique? We all know the emptiness in gallery, as well as the moment when pedestal become the centre of attention. The pedestal that absorbed the object it should support. It was one of the lines of thoughts that guided the creation of this piece. To get rid of the visual. To burry already explored. To close everything in a black box. Information will be uncovered only by a person the problem concerns.

We enter the domain of investigative approach that was necessary for creation process but the result had to take a different form. Its own. The work does not want to didactically explain everything. It wants to contain information (as has been already mentioned: serial
and original, unique object and product of mass production, one piece of furniture and one carpenter, plus whole critics and research of IKEA). The closest to the surface is the layer that plays with spectators’ intuition. We receive several indications: name, location and measurements. After that the objects close themselves and do not give any other information (to get them we would have to open the black boxes). Hermetic core that gives us indications thanks to our subconscious, non-implanted and probably not wanted experience. The intuitive elements that give us perception far away from intellect. These sensations, even if they are only partly decoded by sharp-witted person, quickly turn his or her thoughts to the questions of corporate structures, globalized world and unification of the objects. Furthermore these thoughts are bringing us in tautological loop to the beginning of the idea.

_DSC1075

BILLY,  2013, book shelf BILLY, medium density fibreboard, lacquer, 207x85x33 cm

 

_DSC1085LACK,  2013, side table LACK, medium density fibreboard, lacquer, 50x60x60 cm

 

Side Table LACK

P1130917

Side Table LACK, 2013, old furniture, 55x55x45cm

While thinking about IKEAart I made one interesting observation. Many artists from western countries, that incorporates furnitures in their installations, uses furnitures produced by IKEA. Such decision is not negligible because the material curries with itself a set of specific meanings. In Czech Republic the working material for such installations are mass-product furnitures from 80’s – from the totalitarian period. I built a copy of the side table LACK using old Czech furnitures.

Map

celek (1)

Map, 2012, paper, china ink, 160×120 cm

Look around your house, flat, space you currently live in and write down the list of things that you brought home from IKEA. Draw a map of your flat and mark on it where each kind of product is. You can simply draw the product or write down its name. IKEA is phenomenon, almost everyone has SOMETHING from them at home. You bought it yourself or someone brought it. It is always here. You can not escape. It is one of the things that symbolize post-totalitarian luxury.

Sweet Immortality

It was never my intention to flood my surroundings with simple and seductive esthetics of IKEA. But it happened. This trend can not be avoided even by buying in secondhand shops – where I have my stripy pillow from – or by visiting antique shop where I bought my “antique” table supports with still visible IKEA label. Believe me, your breakfast eaten on a table mat with colorful birds will stop to be enjoyable and very quickly you start to think what to do to them. Especially if your friend on the other side of the world will serve you a breakfast on exactly the same table mat. In your parents place on the village the bed cloth you sleep in is made of IKEA. Your American friend draws the same curtains in his living room as your neighbor on the other side of the courtyard. Globalization. Everything so cute, kawai – that you become sick of it.

 

 

Sweet Immortality, 2012, animation, 2:14

Five short animations, projected on the installation, which deal with five motives from several IKEA products. Each ornament has tendency to destroy itself during the animation.

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Sweet Immortality, 2012, aquarelle and china ink on the canvas, 115x155cm

sweet_immortality_nod

Sweet Immortality, 2012, kinetic object-IKEA table mat, arduino, cables, batteries

While people are passing by, the bird is rotating, trying to escape. But he can not. He is tied up.

987

Sweet Immortality, 2012, collage made of IKEA table mats

One Room

One_room

One room, 2013, entire equipment from one room in my apartment

Ornament

Ornament, 2012, record of installation, 36:13

I transformed one room in Dasein Gallery in Brno, into a huge camera obscura. I was always curious about what is going on in a black box, so I made it possible for me and visitors of the gallery to get inside. It was magical. I was sitting inside, observing people on a street and no one knew that someone is watching them. I took a camera and captured everything. By that simple act, tautology appeared in my work again. With each new projection of this video never ending repetitive ornament will come up.

Pinhole Box

pinhole_foto

Pinhole box, 2011, 28 pictures (15x10cm) on print 127x90cm

Press the trigger and the condensation happen. Recording of light that carries an image on photosensitive material or memorizing this information as zeros and ones. This embodiment happens magically – in black box.„…photographer knows how to feed the camera (knows the input of the box), he knows also how to transfer it to produce photography (he knows the output of the box). This is the reason why camera does what a photographer wants from it; however photographer does not know what happens inside the camera.” (FLUSSER, Vilem; Za filozofii fotografie, Praha 1994). Of course I do not know it either, that is why it is magical. The miracle of uncontrollable. In each creation is something beyond understanding, whether it is birth of a thought, a person or a brilliant invention – hundredth of a second that makes everything important and definitive. Moment we know almost nothing about. We can not look inside the black box and it is impossible to control this process in any way. Despite of all of these problems I try to peek under the curtain of mystery. I build new boxes, observe their smooth walls and measure the dimensions of a hole. The closest to the mystery I get when crating a Pinhole box that has photo sensitive material replaced by a ground glass. Against the flow of technology and resistance of time I arrive to the beginnings of kardan cameras. Where the mystery is (partially) reviled but only to some extend.

pinhole_instalace

Pinhole box, 2011, 28 pictures (15x10cm) on print 127x90cm + Box – carton, aluminium, glass, tape 15x10x55cm

Reproduction

I used my earlier works that were preserved only in a digital form as a documentation. They do not exist in fact. I displayed them on the screen of my computer or projected them on the wall. I took pictures of them using analog camera, scanned negatives, printed them on banners and stretched them on frames creating new objects. I wanted to make my works alive and filled with matter again. The whole process was simply magical, because no one could say, what happen inside the black box while condensation – something that is out of our control. Tautological game.

cameraobscura4_ki_com_co

cameraobscura4_ki_com_co.jpg, 2011, print on the canvas, 90x240cm

plavani_ki_pr_mju

plavani_ki_pr_mju.jpg, 2011, print on the canvas, 90x120cm

kresba2_ki_pr_mju

kresba_ki_pr_mju.jpg, 2011, print on the canvas, 90x135cm

kastanyverze_ki_pr_mju

kastany_ki_pr_mju.jpg, 2011, print on the canvas, 90x120cm

cbpedro_dia_pr_mju

pedro_dia_pr_mju.jpg, 2011, print on the canvas, 90x135cm

pedrofilm_dia_pr_mju2

pedrofilm_dia_pr_mju.jpg, 2011, print on the canvas, 90x130cm

dali_ki_com_co

dali_ki_com_co.jpg, 2011, print on the canvas, 90x90cm

plakat_pr_ljubitel

plakat_pr_ljubitel.jpg,  2011, print on the canvas, 90x60cm

Box of Matches

Pinhole_picture_no.1

Pinhole picture no.1, 2009, print on canvas, 90 x 35cm

Pinhole_picture_no.2

Pinhole picture no.2, 2009, print on canvas, 90 x 35cm

Pinhole_picture_no.3

Pinhole picture no.3, 2009, print on canvas, 90 x 35cm

01

Pinhole picture no.4, 2009, print on canvas, 90 x 45cm

Pinhole_picture_no.5

Pinhole picture no.5, 2009, print on canvas, 100 x 25cm

Pinhole_picture_pokoj

Pinhole picture-pokoj, 2011, print on canvas, 75 x 35cm

Lost in Pixels

Lost In Pixels, 2009, video, 2:24

10 Temp

10 Temp, 2007, video, 1:05

Ostrava – Riga

 

Anymouse festival 2011; cooperation with Martina Kocmanová

In spring 2011, I was invited to performance festival in Ostrava. I am not a performer and I do not want to do performance at all. However it gave me a great opportunity to feel like I was doubled and be able to do more things in same time! This was my wish for a long time and finally I could realize it. I asked my friend, who is quite similar to me, TO BE ME for some time. I gave her my ID and sent her to Ostrava to play the role of Marta. Her only task was to write down a very detailed diary of one day completed with pictures. I boarded on a plane, went to Riga and at the same day I wrote a similar diary of my day and took some pictures. She had never been to Ostrava before, I had never been to Riga before. In the same hour we sat down in front of our computers and wrote our notes on Facebook – using my profile. Hour after hour, minute after minute, switching between Ostrava and Riga. Filling in the whole visible Facebook page by Marta’s notes. This performance stayed there just for an hour and slowly disappeared. Today using smart phones it would be even more real.

fb

Ostrava-Riga, 2011, virtual performance by Facebook page

Velká Bíteš Subway Route Map

 

finito

Velká Bíteš Subway Route Map, 2010, print, 135x90cm

Velká Bíteš Subway Route Map was created for collective exhibition “Velká Bíteš in 3000” – how the city will look like in a year 3000. I created the metro map of Velká Bíteš – in fact a very small town indicated by green field in the center of the map. The whole visual system is based on Tokyo Metro system map. Numbers and colors of lines are the same, the real size of T.M. covers the landscape around Velká Bíteš, however the names of the stations match the names of villages located today around the city. Japanese translation of names shows a trend of influx of Far East emigrants. Blue field – with the legend on – indicates the possibility of appearance of a sea after climate changes. It can be noticed, that Czech language followed the changes as well, diacritic symbols were removed, except for original Czech letter Ř.

 

Poster

A5

Poster, 2009, 2000 posters displayed in several cities in Czech Republic, black and white copies A5

I printed and distributed 2000 A5 posters with my simplified CV with a wish„I want you to know me“ at the end. The text supposed to be so simple, that everyone would be able to understand the meaning. I displayed the message on Facebook and Youtube as well, I sent them by mail to the different cultural institutions.

Slide

Slide, 2008, sound, 4:06

Dívám se na video Marty Fišerové a jsem zmatený. Z okraje záběru nabíhá obrázek někoho na kole a zase se vrací a do toho zpívá Karel Gott. Znám podobnou její práci s klasickým prohlížečem diáků, který obsluhovala ručně a do toho zněl přednahraný zvuk onoho klapání a nějak se to pletlo. Ale Karel Gott? Po chvíli začne zpívat jiný český zpěvák. Přemýšlím, proč Marta Fišerová svou tvorbu tak zradikalizovala, i když hudba je také mimo rytmus posunování diáku. Abych si byl jistý, pouštím video ještě jednou, ale k mému překvapení místo Karla Gotta slyším úplně někoho dalšího. Teprve potom si všimnu, že mi omylem hraje k videu rádio. Vypínám ho a konečně slyším ono klapání, je krásné.

Marian Palla

Marta Fišerová Cwiklinski

*3.3.1987

tel: 00420 608 614 597

e-mail: fiserova.marta@gmail.com

 

>>>>>>(for exhibitions views scroll down)>>>>>>

 

Curatorial Experience

February 2016 – (present) Curator of G99 Gallery; The Brno House of Arts; Brno, CZ;

February 2016 – (present) Coordinator of centre Brno Artists in Residence; The Brno House of Arts; Brno, CZ;

2014 – (present) Founder and Curator of Klubovna Gallery; Brno, CZ;

May 2015 – February 2016 Director and Curator; Galerie Jamborův dům; Tišnov, CZ;

 

Independent Curatorial projects

November 2015 Two Minutes of World; Industra Art; Brno, CZ;

 

Other

2015 – 2016 UMA Art Guide; Independent interviews with artists; http://www.youmakeart.cz/cs/

 

Study

2011-2013 Faculty of Fine Art, Brno University of Technology – Studio of Painting II (MgA. Luděk Rathouský, MgA. Jiří Franta), CZ;

2007-2011 Faculty of Fine Art, Brno University of Technology – Studio of Conceptual Tendencies, Environment (doc. Vladimír Merta, doc. Marian Palla), CZ;

2003-2007 Secondary School of Arts and Crafts, Brno – Department of Space and Creation (doc. Jiří Sobotka), CZ;

 

Study stays and scholarships

2016 DADA Zürich 2016, Curatorial Networking and Education Program, (upcoming)

2015 MUSTARINDA, Finland

2015 AiC Česká Bříza, heARTbreaker + Sam83, CZ;

2014 Residency in Czech Center Bucharest, RO;

2014 Salzburg Internation Summer Academy of Fine Arts, Salzburg – Storytelling or: “Box with the sound of its own making” by Felix Gmelin, AT;

2012 Universidad de Buenos Aires, Facultad de Filosofía y Letras, Buenos Aires Curso de Español – Laboratorio de Idiomas, ARG;

2010 Uniwersytet Artystyczny w Poznaniu – Studio of Experimental Drawing (prof. Jaroslaw Kozlowski) Studio of Painting (dr. Dominik Lejman ad.), PL;

2010 BEST – The City of The Future – A Sustainable Approach, Almada, PT;

2009 Universidade de Aveiro – Studio of Contemporary Art (MgA. Paulo Bernardino), PT;

 

SELECTED EXHIBITIONS

A Ring in the Parking Lot

Marie Štindlová, CZ

Gallery G99, The Brno House of Arts; 10.1. – 18.2.2018; Brno, CZ

http://www.dum-umeni.cz/

 

 

 

 

 

PARTITION #1

Benjamin Bronni, D

Gallery G99, The Brno House of Arts; 15.11. – 30.12.2017; Brno, CZ

http://www.dum-umeni.cz/

 

 

 

 

 

G99═výstava↔František Fekete↔?externí umělci?

František Fekete, CZ

Gallery G99, The Brno House of Arts; 8.2. – 26.2.2017; Brno, CZ

http://www.dum-umeni.cz/

 

 

 

 

 

Predpovede a popovede

Erik Sikora, SK

Gallery G99, The Brno House of Arts; 26.4. – 12.6. 2016; Brno, CZ

http://www.dum-umeni.cz/

ES023

 

 

 

 

 

Two Minutes of World

Viktor Lundgaard, DK; Pamela Breda, I; Carola Zechner, D; Vicky Klug, D; My Sjöberg, SE; Marta Fiserova, CZ; Peter Bruneis, A; Oleksander Mykhed, UA; Industra Art; 4.-30.11. 2015; Brno, CZ

https://industrabrno.cz/cs/galerie/

pozv-invite

 

2MINUTY010

 

2MINUTY040

 

 

 

 

 

BLOCK OF ISRAELI EXHIBITIONS

False Majeure

Roy Menachem Markovich, IL

Klubovna Gallery; 10.5 – 8.6.2017; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz


 

 

 

 

Black Money, White Lies

David Adika, IL

Klubovna Gallery; 6.4. – 4.5. 2017; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz


 

 

 

 

Wallmarks

Hilla Toony Navok, IL

Klubovna Gallery; 8.3. – 30.3. 2017; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

 

 

 

 

 

Keep Calm

Rona Stern, IL

Klubovna Gallery; 1.2. – 2.3. 2017; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

 

 

 

 

 

Rekonstrukce štítu

Lukáš Hájek, CZ

Klubovna Gallery; 28.10. – 19.11. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

 

 

 

 

Between World and Fiction

Jimena Mendoza, MX

Klubovna Gallery; 28.10. – 19.11. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

 

 

 

 

Precious Fragments

Jean‐Philippe Paumier, FR

Klubovna Gallery; 3.6. – 25.6. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

 

 

 

 

Soustrojí

Robert Vlasák, CZ

Klubovna Gallery; 6.5. – 28.5. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

IMG_2032

 

 

 

 

 

The Far is Close

Anna Alpatieva & Andrew Sakun, UA

Klubovna Gallery; 8.4. – 30.4. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

male_02

 

 

 

 

 

Du Forma

Jiří Žák, CZ

Klubovna Gallery; 12.2. – 5.3. 2015; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

IMG_1738_web

 

 

 

 

 

Old Young

Karolína Kohoutková, CZ

Klubovna Gallery; 22.10. – 20.11. 2014; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

pohled7

 

 

 

 

 

Winterlandschaft, 1935

Carola Zechner, D

Klubovna Gallery; 10.9. – 2.10. 2014; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

IMG_1666

 

 

 

 

 

Garden Follies

Eliška Fialová, CZ

Klubovna Gallery; 18.7. – 31.8. 2014; Brno, CZ

www.galerieklubovna.cz

vystava2

 

 

 

 

 

Divný typ

Davel Dvořák, CZ

Galerie Jamborův dům; 1.8. – 12.9. 2015; Tišnov, CZ

http://galeriejamboruvdum.tumblr.com

11817282_782853131832531_2848492004135162287_n-2

 

 

 

 

 

Situace

Iris Armutidis, CZ

Galerie Jamborův dům; 5.3. – 17.4. 2015; Tišnov, CZ

http://galeriejamboruvdum.tumblr.com

12801301_971372059604767_4510134306343327658_n

 

 

tel: 00420 608 614 597

email: fiserova.marta@gmail.com

 

*03.03.1987

Study

2011-2013 Faculty of Fine Art, Brno University of Technology – Studio of Painting II (MgA. Luděk Rathouský, MgA. Jiří Franta), CZ;

2007-2011 Faculty of Fine Art, Brno University of Technology – Studio of Conceptual Tendencies, Environment (doc. Vladimír Merta, doc. Marian Palla), CZ;

2003-2007 Secondary School of Arts and Crafts, Brno – Department of Space and Creation (doc. Jiří Sobotka), CZ;

2002-2003 Secondary Grafic Art School, Jihlava, CZ;

 

Study stays and scholarships

2016 DADA Zürich 2016, Curatorial, Networking and Education Program by IDU, CH;

2016 Curatorial stay in ARTPORT Tel Aviv, IL;

2015 MUSTARINDA, Finland

2015 AiC Česká Bříza, heARTbreaker + Sam83, CZ;

2014 Residency in Czech Center Bucharest, RO;

2014 Salzburg Internation Summer Academy of Fine Arts, Salzburg – Storytelling or: “Box with the sound of its own making” by Felix Gmelin, AT;

2012 Universidad de Buenos Aires, Facultad de Filosofía y Letras, Buenos Aires Curso de Español – Laboratorio de Idiomas, ARG;

2010 Uniwersytet Artystyczny w Poznaniu – Studio of Experimental Drawing (prof. Jaroslaw Kozlowski) Studio of Painting (dr. Dominik Lejman ad.), PL;

2010 BEST – The City of The Future – A Sustainable Approach, Almada, PT;

2009 Universidade de Aveiro – Studio of Contemporary Art (MgA. Paulo Bernardino), PT;

 

EXHIBITIONS:

Selected solo-exhibitions:

2017 Pavilion of Empty Illusions; OFF Format Gallery, Brno, CZ;

2016 A Wish Between Questions; Galerie Buňka, Ústí nad Labem, CZ;

2015 In the name of … /Museum of Vague Feelings/, Galerie Umakart, Brno, CZ;

2014 Heavy Lightness, Galerie Mladých – TIC, Brno, CZ;

2014 New understanding of the old question, Síň Gallery, Telč, CZ;

2014 It’s easy to forget about machine II., Půda Gallery, Jihlava, CZ;

2012 Sweet Immortality, NODCafé, Prague, CZ;

2009 PORT/PORT, Gallery in the Corner, Vyškov, CZ;

Selected collective exhibitions:

2017 Conditions of impossibility II/VII – (Im)mediate, curator: Václav Magid, Prague, CZ;

2017 The frames that blinds; APA Gallery, Budapest, HU;

2016 I don’t know, how this turns out; Sam83 Gallery, Česká Bříza CZ;

2016 Inventura; Gallery At the White Unicorn in Klatovy; CZ;

2016 City Utopia – Metabolics of Future; Gallery of Art Critiques, Palace Adria; Prague, CZ;

2015 Exacta, NoD Gallery, Prague, CZ;

2015 Fire in the Cave, NoD Video, Prague, CZ;

2014 REconstruction, Emil Filla Gallery, Ústí nad Labem, CZ;

2014 Prize of Art Critique 2014 – 7th year of the award for young artists under 30. – Expanded Painting, Palace Adria, Prague, CZ;

2013 FFA Graduates, The House of Lords of Kunštát, Brno, CZ;

2012 Arts Market, Prádelna Bohnice, Prague, CZ;

2012 Bird Box, Artwall:link, Prague, CZ;

2012 From Elsewhere, Armaturka, Ustí nad Labem, CZ;

2012 Ornament, Dasein Gallery, Brno, CZ;

2011 What did I do during the holidays? Ars Gallery, Brno, CZ;

2011 Documentation, City Theater, Brno, CZ;

2010 Velká Bíteš in year 3000, Velká Bíteš, CZ;

2009 EXP 0809, Museu Sta Joana Princesa, Aveiro, PT;

2008 Slides in the Era of Homemade Media, Školská 28, Prague, CZ;

2008 Expired term, Starý pivovar Gallery, Brno, CZ;

Award:

2014 Prize of Art Critiques, 2. place;

2013 Nominated for StratPoint Prize;

2013 The Dean’s Award, Faculty of Fine Art, BUT;

2011 The Dean’s Award, Faculty of Fine Art, BUT;

Other activities:

2016(present) Brno Artists in Residence, Brno, CZ – coordinator

2016(present) The Brno House of Arts, G99 Gallery, Brno, CZ – curator

2015-2016 Galerie Jamborův dům, Tišnov, CZ – supervisor, curator

2014(present) Klubovna Gallery – Founder and artistic coordinator